Baňkování je jedna z tradičních čínských metod stará přibližně 5000 let, která na postiženém místě využívá efektu podtlaku vytvořeného baňkou.
Původ baňkování není dosud objasněn. I přes to, že si většina z nás spojí baňkování s tradiční čínskou medicínou, tak bylo baňkování používáno například v Egyptě, Indii nebo překvapivě i v Mexiku.
Baňkování prošlo za celou dobu několika změnami.
Baňky měly v minulosti různou podobu. Používaly se baňky keramické nebo vyrobené z bambusu. Výjimkou nebylo ani tzv. "krvavé baňkování“, u kterého se kůže trochu nařízla nebo propíchla a vytvořeným podtlakem se vysála „špatná krev“.
V dnešní době jsou asi nejvíce používané skleněné baňky nebo silikonové a určitě se nemusíme bát krvavého baňkování, od kterého se upustilo minimálně v Česku. Avšak pravdou je, že po baňkování se mohou vytvořit na kůži modřiny nebo puchýřky v závislosti na intenzitě baňkování a množství vyloučených škodlivin.
Baňkování a masáž baňkami poslední dobou vzrůstá na popularitě, a to díky velkému přínosu pro zdraví člověka.
Účinky baňkování:
- hloubkové uvolnění přetížených svalů a jejich regenerace
- odstranění bolestivých blokád
- uvolnění ztuhlých kloubů, odstranění spasmů
- uvolnění blokací mezi kůží a podkožím
- podpora a regenerace kůže
- zvýšení odolnosti kůže
- zvýšení přísunu živin ke tkáním
- stimulace krevního a lymfatického oběhu
- stimulace vnitřních orgánů (zlepšení trávení a vstřebávání živin)